O cestě k bohatství s Michalem Rückelem

Poprvé jsem si Michala Rückela všiml, když sdílel na svém facebookovém profilu nadšené dojmy z Programu Myšlením k bohatství, který si zakoupil a ihned zhlédl a studoval. Objevil jsem jeho oficiální stránky a čím více jsem se o něm dozvídal, tím více jsem s ním chtěl udělat rozhovor pro Myšlením k bohatství a zeptat se ho na věci, na které se jej jiní neptali. Rozhovor jsme uskutečnili v dubnu 2019 a nyní si můžete přečíst přepis jeho velké části.

…a já se opravdu těším na to, co se dnes dozvím.

Snad to bude stát za to, protože já jsem si do třiceti let připadal jako člověk s frustrací a výčitkami, že jsem ještě nikdy nezačal pracovat, a že nic nedělám. A vůbec jsem si přitom neuvědomoval, že jsem toho udělal spoustu, a že ten pocit mám jenom proto, že nechápu, že dělám jen to, co mě baví. A tím jsem sám sebe trýznil.

Takže ty jsi to nepovažoval za práci, protože tě to bavilo a užíval sis to?

Většinu věcí ano. Samozřejmě jsou i momenty, kdy musíme udělat něco, co nás až tolik nebaví, abychom se posunuli více v tom, co nás baví. V podnikání je to tak, že člověk jde nahoru a dolů, ale na druhou stranu to je zase vzrušující.

A takhle jsi to měl nastavené vždy?

Vždycky to tak nebylo. Když to vezmu od začátku, tak pocházím z běžné české spíše chudší rodiny, kde i přes velkou lásku a podporu rodičů nezbývaly moc peníze na kupování věcí, které bychom chtěli. Bylo spíš jen na to, co jsme potřebovali. To ve mně vytvořilo v dětství určitý pocit frustrace až posedlosti tím, že až jednou budu velký, tak musím být bohatý, abych si mohl kupovat, co budu chtít, a byl šťastný. Jenže jsem nevěděl jak na to. Když jsem se v 15 letech rozhodoval, čím budu, tak dle mého výběru bylo jasné, že jsem byl tak nějak mimo – protože vojenská střední škola a obor dělostřelectvo by asi nevedlo ani k bohatství a ani k tomu, abych byl šťastný.

Naštěstí mě bujarý život při studiu na vysoké škole v Pardubicích nasměroval do světa obchodu a byznysu (konkrétně přímého prodeje), kvůli kterému jsem i následně přes nelibost rodičů svoje studium ukončil a začal naplňovat svůj velký dětský sen stát se bohatým. Mylně jsem si v tu dobu myslel, že abych něco znamenal ve světě, ve kterém žijeme, tak musím být předně materiálně úspěšný, bohatý a nejlépe na to mít ještě nějaký papír (titul), abych měl potvrzené, že opravdu někdo jsem, jak si z toho dělá srandu Jaroslav Dušek.

Tento článek vyšel na portále Myšlením k bohatství